Luděk Sobota navštívil Royal Mariánské Lázně

15. 2. 2016 -

Luděk Sobota s manželkou odpočívali a užívali si procedury v hotelu ROYAL.

Během jednoho sobotního dopoledne jsme se setkali na krátké povídání u kávy. Za lepšího počasí by z okna kavárny bylo jistě vidět na široké okolí, dnes však údolí halila mlha a jemné sněžení. Pan Sobota s drahou polovičkou Adinou ale jako by vyzařovali vlastní energii, která schované slunce nahradila.

Tohle je Váš druhý týden v Mariánských Lázních, jaké máte dojmy a co už jste stihl?

Z Mariánek jsem nadšený. Hlavně je úžasné, že napadla spousta sněhu a vypadá to jako v pohádce. Miluji přírodu, takže chodím do lesů. Jednou jsem se skoro ztratil, dokonce jsem neměl ani telefon, tak jsem si říkal - jak já se odsud dostanu? Nakonec jsem ale potkal běžkaře a ti mě nasměrovali.

Už jste v Mariánských Lázních někdy byl? Jak se změnily?

Byl, trochu mi to kazí vzpomínka na dobu, kdy jsem byl 5 měsíců ve Velké Hleďsebi na vojně, to bylo dost příšerné. Byli jsme se tam podívat. Tenkrát na vojně říkali: ještě počkejte, jak budete rádi vzpomínat.  Já si na to odpovídal: to víš že jo, ty blbče! (smích) Na to vzpomínat rád nikdy nebudu. Připadá mi to ale, že se uzavírá nějaký kruh – tenkrát jsem byl mladej kluk a najednou jsem starej dědek – tenkrát to bylo strašný a teď je to krásný.

Byl už jste někdy v lázních jako host?

Ne, nikdy jsem nebyl v lázních jako pacient. Vždycky jsem do lázní jezdil jako herec. Třeba když jsme hráli se Šimkem a podobně. Mockrát jsme hráli i v Mariánkách, taky v Luhačovicích a jinde. Mě se to líbilo, ale v té době jsme většinou přijížděli k večeru a pak hráli v noci. Když se mě novináři ptali, jak se mi v tom městě líbí, nemohl jsem pořádně odpovědět. Teď si to užívám jako host a je to doopravdy jako v pohádce.

Co konkrétně se Vám líbí? Mluvil jste o přírodě…

Hlavně ta příroda, ale koneckonců i samotné hotely. Třeba Royal je úžasný, líbí se mi i architektonicky. Ale nejen ten, i další hotely jsou hezké.

Jaká byla vaše premiéra v roli lázeňského hosta?

Nečekal jsem, že to bude tak náročné. Dokonce jsem měl krizi – skoro jsem si myslel, že se zhroutím. Ty procedury byly náročné. Ale je tady skvělá paní primářka, která mi vše vysvětlila - teď se zdá, že se to lepší. Žena nerada vidí, když si dám nějakého toho panáka, ale teď vidí, že mi to i pomáhá, tak mi každý víkend trošku slivovice přiveze. A pak je mi ještě líp. (smích)

Nejezdí si lidé do lázní hlavně odpočinout?

Cítím se odpočatější, ale pořád to ještě není ono. Někteří hosté se prý cítí lépe až doma po tom, co tu stráví několik týdnů. Tak teď dokonce uvažuju prodloužení - adaptovat se na ten režim mi trvalo déle, asi moc velký nápor zdraví najednou. (úsměv)

Stíháte kromě procedur a procházek něco, na co doma nemáte čas?

Nějaké knížky, zatím jsem přečetl jednu a další rozečetl. Vracím se ke svému oblíbenému Oshovi. Tolik toho ale nepřečtu, většinou po procedurách a obědě na hodinku usnu, pak si dám procházku, přijdu za tmy a usnu zas. Kromě toho pročítám nové scénáře, měl bych hrát ve dvou dílech seriálu Doktor Martin. Je to pěkně napsané, jako pro mě šité na míru – postava je ředitel školy, trošku blázen. Například když s někým mluví, tak se mu samovolně zvedá jedna ruka a on o tom neví.(smích)

Kde jinde se letos objevíte, budou to nějaké další seriály nebo divadlo?

Nejvíc se těším na nový seriál Na vodě - ten bude televize vysílat od února. Jednou za měsíc hrajeme v Semaforu hru “Návštěvní den u Miloslava Šimka” a pokud se nezhroutím, tak budu možná hrát na podzim v další hře v Ypsilonce. Taky se možná rýsuje film podle seriálu Na vodě - tam jsou výborné scény, to bych dělal moc rád.

 

 

 

Autor: Robin Šemotl